Ilja KREJČÍ začal pracovat na VUT v Brně v roce 1968. Jeho nejvýznamnějším vynálezem byl objev absorpční frekvence betonu.

Historie strojů na zhutňování betonu, které v současné době firma vyrábí začala v polovině 20. století. V té době, bylo v Československé republice hlavní potřebou vybudovat velké množství škol, bytů a dopravní infrastruktury. Důležitou roli při plnění těchto požadavků hrály montované technologie, nezbytné pro výrobu komponentů pro bydlení, stropních desek v nových školách a velkých předpjatých panelů jako základních komponent pro mosty nové dopravní infrastruktury.
První pokusy o zvibrování betonové směsi byly prováděny vibromotory. Nicméně, toto řešení bylo velmi energeticky náročné, vibrace nebyla dostatečně efektivní, jelikož jednotlivé vibromotory nebyly dostatečně synchronizovány s ostatními. Beton byl zhutněn nerovnoměrně. Při přílišné intenzitě vibrací docházelo k snižování pevnosti výrobku a k přetížení vibromotorů a jejich poškození. Často  během jediné výrobní směny, bylo nutné na jedné formě nahradit několik vibromotorů. V tomto období bylo provedeno mnoho pokusů o vytvoření technologicky vyspělého řešení. Nejúspěšnější řešení založené na vibrování trubkami bylo patentováno Ing. Krejčím.

 Typická struktura vibrační trubky

          3-Řemenice         
2- Těleso trubky   
1- Nevyvážený rotor trubky


Vibrační trubka přenášející vibrace v určitých místech podél její délky, obsahuje společný rotor, na kterém se nachází řada nevývažků, které vytváří svým otáčením vibrace. Toto řešení bylo navrženo Ing. Iljou Krejčím a stalo se základem pro širokou škálu strojů.
Hlavní výhoda použití vibrační trubice spočívá v buzení vibrací, přičemž nevývažky jsou umístěny na jedné společné ose a vibrace jsou synchronizovány. Proto je vhodným upevněním vibračních trubek do formy dosaženo velmi efektivního přenosu vibrací do formy. Zároveň je zabráněno rezonančním jevům. Nejdelší vibrační trubky jsou dlouhé až 12 m.
Technické řešení popsané výše vede ke snížení instalovaného výkonu při stejné účinnosti zhutnění. Pokud jsou vibrační trubky používané jako budiče vibrací ke zhutnění velkých nosníků o délce 10 metrů nebo i více, je zapotřebí motoru přibližně 5 až 8 kW. Při použití vibromotorů je často třeba instalovat více jednotek, každou s výkonem 1 - 2 kW a celkový výkon může být vyšší než 20 kW. Použití vibračních trubek tedy přináší úsporu energie, snížení doby potřebné pro konkrétní zhutnění a snížení hlučnosti. Tato technologie je podložena patenty Ing. Ilji Krejčího. Byla rovněž využívaná společností GEOtest, Uhřínov, která vyráběla vibrační trubky a dodávala je ve velké míře po celém Československu.

Zhutnění betonu je závislé na tloušťce jeho vrstvy a konkrétní frekvenci, při které je beton zhutňován a při které beton efektivně pohlcuje vibrační energii. Zhutnění je dosaženo velmi rychle, protože je absorbována všechna vibrační energie. Vzhledem k tomu, že vibrace se přenáší do betonu, který tlumí vibrace stroje, výrazně se snižuje provozní hluk. Na základě těchto znalostí Ing. Ilja Krejčí inovoval stoje tak, že umožňovaly výrobu velkých betonových bloků s kvalitou srovnatelnou mnohdy s kovovými materiály. Srovnáním betonu vyrobeným tradičními metodami před 30 lety, a s použitím této technologie tj. vibrací zpevněného betonu je vidět na obrázku níže.

Srovnání tradiční technologie s technologií používanou firmou Krejčí Engineering

Nosník je kompaktní díky optimálnímu zhutnění a ostatní části konstrukce byly vyrobeny z běžného betonu.Vliv vody a mrazu je patrný.